Dodge M-37 (G-741) je nákladní, tři čtvrtě tunový, terénní automobil, který nahradil již zastaralou, ale osvědčenou sérii WC (Weapons Carrier), tedy WC-51,WC-52 či WC-54,které byly velice rozšířeny a sloužili na všech bojištích druhé světové války v armádě USA a u spojenců. Tato vozidla WC série věrně sloužila i po válce v Koreji 1950-1953 a byly využity i Francouzi na Indočínském bojišti.
Prvních šest prototypů Dodge M37 bylo vyrobeno již počátkem roku 1950 a připravených k testování armádou. Všechna tato vozidla byla vyvinuta na osvědčeném podvozku WC verze. Již 14. prosince 1950 sjelo z linky v Detroitu u firmy Chrysler Corporation první vozidlo M-37. Některé nedostatky předešlých WC verzí byly odstraněny a došlo i k několika vylepšením, z nichž nejpodstatnější bylo zjednodušení výroby, například použití celoocelové korby nebo přepracování kabiny, která byla rozšířena na tři místa, z nichž měl řidič k dispozici posuvnou sedačku. Armáda konečně pochopila, že všichni její vojáci nemají 150cm. Přibyly pevné dveře, přední blatníky se v přední části protáhly směrem dolů blíže k nárazníku, z kterého zmizely tažné háky a byly nahrazeny tažnými oky, které se objevily i v zadní části. M-37 dostal větší světlomety a na motoru původem pocházejícím z 30tých let přibyly podtlaky a brodící ventily, které umožňovaly krátkodobé projetí vodou při úplném ponoření bez vyvedeného sání a výfukového potrubí. Souprava k dlouhodobému brodění šla samozřejmě také instalovat. Zpočátku výroby byla elektroinstalace ještě na 6V jako u WC verzí ale již v červenci roku 1951 přesněji od sériového čísla 80009427 byla montována kompletní vodotěsná 24V instalace. V průběhu výroby bylo vozidlo na žádosti vojáků různě vylepšováno. Za zmínku stojí například od června roku 1951 instalace pedálu nožního startování a to od sériového čísla 80009081, nebo od prosince 1952 přesunutí palivového filtru, původně umístěného pod kapotou motorového prostoru, přímo dovnitř palivové nádrže atd.
31. ledna 1951 byly vyrobeny tři prototypy M-43 ambulance a předány armádě k testům.
První řada M37 se vyráběla do ledna 1955, kdy bylo do té doby vyrobeno 63.198 kusů.
Vývojem situace ve Vietnamu bylo rozhodnuto pro armádu opět v Detroitu rozběhnout výrobu modifikované série M37, která dostala nové označení M37B1. Výroba se rozběhla v dubnu 1958, kdy sjel z výrobní linky první Dodge M37B1 se sériovým číslem L245-1001. Nová řada B1 se dočkala několika drobných vylepšení, která přibývala v celkovém průběhu výroby od roku 1950, ale v této nové výrobě se již od počátku počítalo s lepší elektroinstalací, silnějšími kabely a konektory, jiné podsvícení budíků atd. Na první pohled nápadné je přemístění rezervního kola z korby na nosný rám tzv. závoru, která se zavírá přes dveře řidiče, tak jako to do té doby měla například M-43. Tato závora šla samozřejmě otevřít i zevnitř kabiny.
Od dubna 1958, kdy byla zahájena tato nová série B1 do jejího ukončení roku 1968, bylo vyrobeno 47.540 kusů. Celkově bylo od prosince 1950 do roku 1968 vyrobeno 110.738 kusů všech verzí, kromě prvních devíti prototypů M37 a M43.
Což je zhruba třetina z celkového počtu WC verzí vyrobených v letech 1941-45. Některé ambulance byly též vybaveny navijákem Braden LU-4 PTO. Zajímavostí je, že u všech verzí M37 můžete kdykoli doplnit vůz navijákem. Stačí vyměnit přední nárazník za dvoudílný, sundat spodní díl mříže před chladičem a samozřejmě namontovat naviják.
I když byl M37 již v šedesátém roce shledán zastaralým, tak byl považován za jeden z nejspolehlivějších vozidel, které bylo pro americkou armádu kdy postaveno. Byl používán všemi službami USA od prosince roku 1950 a sloužil až do počátku osmdesátých let nejen v americké armádě ale mnoha dalších zemí.
Za zmínku jistě stojí úprava M37B1 jako „Gun truck“ určený pro válku ve Vietnamu. V roce 1965 bylo pro potřeby armády vyrobeno několik prvních vozidel potřebných k doprovodům zásobovacích konvojů. Pro takto upravené vozy byla jako ochrana posádky použita slitina titanu. Tato vozidla byla silně vyzbrojena a titanový pancíř dával vozidlům nejen účinnou ochranu posádky, ale také nezatěžoval vozidlo. Všechna vylepšení dodaných vozidel do Vietnamu z USA ale nebyla jen tovární výroby, mnoho těchto vozidel bylo upravováno individuálně přímo ve Vietnamu v armádních dílnách.
V roce 1951 začala vozy M37 licenčně vyrábět Kanada v Chrysler-Dodge ve Windsoru v Ontariu pro potřeby své armády s vlastním označením M37CDN. Do ukončení výroby roku 1955 bylo v Kanadě vyrobeno celkem 3071 vozidel různých verzí pro potřeby jak armády, tak letectva včetně verze s navijákem. Kanadská verze vzhledem ke kanadské zimě používala výhradně pevnou střechu oproti plátěnému TOPu používaném v americké verzi. M37 byla vybavena stejně jako americká verze přídavným topením (bufík) namontovaném na levém blatníku. Pozdější verze topení využívala ohřátou vodu z chladící soustavy. Hlavním rozdílem bylo použití vlastního motoru Kanadské produkce, který dával o necelých 15 koní víc než americká verze. Kanada vyráběla kromě M37, M43 ambulance ještě verzi M152 což byl radiovůz. Tato verze byla podobná ambulanci, ale na první pohled s rozdílem, že vzadu nebyly dvě křídla dveří, ale jen jedny uprostřed a na bocích nástavby byla na každé straně umístěna čtyři okna. Kanada své verze M37 podobně jako USA používala až do téměř úplného opotřebení.
Varianty M37
M42 velitelský vůz.
M43 sanita.
V41 telefonní údržba a kabelové spojování.
M201 telefonní údržba a kabelové spojování.(od roku 1958 místo V41)
R2 hasičský vůz v leteckém provozu.
MB2 hasičský a záchranný vůz.
M53 lehký tahač.
M56 lehký tahač. Od verze M53 se lišil rozvorem.
XM152 radiovůz byl vyroben v malém množství jen asi 100-150kusů.
XM708 jako nákladní sklápěč s korbou GA-2 a navijákem.
XM708E1 byl shodný model ale se sklápěcí korbou od Hardeman Comp.
A bez navijáku.
XM711 odtahový vůz vyroben na podvozku M53B1 s odtahovou soupravou od firmy
Ashon 10-60BW. Tento vůz byl vybaven výkonnými brzdami Hydro-Vac a
standardním navijákem Braden LU 4
Technické parametry Dodge M37
Výrobce - Chrysler Corp. Detroit USA
Motor - Dodge T245 , řadový, vodou chlazený šestiválec.
Obsah motoru - 3.772ccm
Vrtání - 82,6mm
Zdvih - 117mm.
Výkon motoru - 57hp při 1.600 ot. min.
- 94hp při 3.400 ot.min.
Nejvyšší rychlost - 88km/h.
Karburátor - Carter ETW1
Kapacita oleje v motoru - 5,7L
Kapacita chladící kapaliny - 24L
Převodovka - New Process model 88950 (NP 420), manuální 4 rychlostní stupně
se synchrony u třetího a čtvrtého stupně a jedna vzad.
Redukční převodovka - New Process model 88845 (NP200).
Dvě páky, jedna pro přiřazení předního náhonu a druhá pro
přepínání v poměru - 1:1 vysoká a 1,96:1 nízká.
Spojka - Suchá - Borg & Beck Model 11828.
Brzdy - Wagner, hydraulické, bubnové.
Elektrický systém - 24V (dvě 12V baterie v sérii)
Palivo - benzín
Kapacita nádrže - 95L
Délka - 480cm
Šířka - 187cm
Výška - 228cm
Rozvor - 285cm
Rozvor M43 - 320cm
Hmotnost bez navijáku - 2.580kg
Hmotnost s navijákem - 2.716kg
Celková hmotnost - 3.493kg
Pohon - 4x4
Pneu - 9x16
Naviják - Braden LU-4 s tahem 3.400kg, 75m dlouhým ocelovým lanem zakončený
3m řetězem a ocelovým hákem.
Na závěr bych chtěl říci, že shoda některých základních dílů s verzemi WC z druhé světové války se stala pro toto vozidlo v dnešní době nešťastným. Tato vozidla, která byla vyrobena po druhé světové válce na podvozku WC, kterých bylo v době druhé světové války vyrobeno obrovské množství, jejichž počty dalece převyšují počet vyrobených kusů techniky z padesátých let. M-37 je v dnešní době sběrateli druhoválečné techniky brána jako méněcenné vozidlo na které se dnes nahlíží pouze jako na alternativní možnost náhradních dílů pro své druhoválečné miláčky, kterých v Evropě zůstalo stále velké množství. Dodnes se v západní Evropě jako je Francie či Holandsko válí v křoví za plotem vrakovišť mnoho těchto druhoválečných Dodge, která čekají na nového majitele a vzkříšení v podobě kompletní rekonstrukce, na něž se nepochybně použije nejeden díl právě z M-37. Fotografie, které máme na těchto webových stránkách ze dvou výletů do Holandska nazvaných „Taková netradiční akce I. a II.“ je vidět několik Dodge M-37 v opravdu pěkném jen opršeném stavu. Tyto M-37 ale potkal jiný osud než Dodge, kterou jsem si mezi nimi vybral a následně dovezl domů! Zbylé M-37 byly dva měsíce po mé koupi postupně rozebrány a rozřezány. Díly, které lze použít na vozidla WC se prodávají samostatně a zbytek končí na Holandských šrotištích. Když jsem svou M37B1 kupoval, tak se prodejce divil, že chci Dodge, která neměla s druhou světovou válkou nic společného, a ujistil jsem ho, že mám o tento stroj skutečný zájem, že chci právě M-37B1 a žádnou jinou. Ve své podstatě jde o necitelné zacházení s historickými vozidly, které si bezpochyby po několika desítkách let ve službě a v několika válečných konfliktech jistě zaslouží úctu a lepší zacházení. Bohužel stejným osudem prochází i Jeep Willys M38 a Jeep Willys M38A1. Velké štěstí má technika jakými jsou například Ford Mutt nebo dvou a půl tunový M-35 Reo. Dnes mohu říci, že M-37 se spolu s další technikou padesátých let stává ohroženým druhem. Jen díky tomu, že si léta tuto techniku do nedávné doby Řecká armáda „sušila“ v eNZetech, tak jsem si mohl pořídit mnou vysněný Jeep Willys M38A1 z února padesátého třetího a Dodge M37B1 z června roku 1958. Jistě, před čtyřmi roky jsem slyšel historky, že je v Řecku různé US techniky vidět od horizontu k horizontu a od moře k moři.
Pochopitelně setkal jsem se od několika svých přátel s pichlavou otázkou a byla vždy naprosto stejná ve znění „có s tim?“ Tato otázka přišla pochopitelně jen od přátel, kteří jsou aktivní v kvalitních klubech zabývajících se „pouze“ druhou světovou válkou, jejichž život začíná červnem 1944 a končí květnem 1945. Takže, co s tím asi tak budu dělat? Druhou světovou válkou, tedy vlastní účastí na akcích se zabývám velmi, velmi okrajově, že to ani nestojí za řeč. Mým prioritním obdobím jsou padesátá až šedesátá léta, období Studené války v Evropě a válka ve Vietnamu. Občas říkám žertem, že by mne druhá světová válka více bavila, kdyby tam přes můj hluch, hrála hudba od Elvise nebo od skvělé a nadčasové Credence clearwater revival. Báječnou hudbu Glenna Millera poslouchám také, ale „druhoválečníkům“ to pokrytecky nepřiznám!
Koukal jsem, jak je na tom tato technika v USA, ale protože spojené státy solí víc než jim napadne sněhu, tak jde o techniku ve velmi žalostném stavu a často je tato technika různými šílenými kutily upravována takovým způsobem, že koupě za velkou louží nestojí za uvažování. Samozřejmě pokud by našinec takovou techniku vůbec chtěl?
Dle odborné zahraniční literatury a armádních manuálů zpracoval CPT.Riley alias Majkl alias MVO
Na web vložil a graficky zpracoval SFC.Owens alias Jakub alias šéfinspektor Klečka